Středa, 15. září
Krušná a horká noc, kterou jsem připsala na vrub za a) nesoudným sousedkám a za b) vínu. Okamžitě jsem ukončila vinnou etapu, kvalita fakt není valná.
Cítím se jako poloviční mrtvola a když otevřu dveře, spatřím sousedku vykuřující dva metry od našich dveří. „Hallo.“ Viděla předchozí den na mém obličeji, že upadla v nemilost, takže si rychle zjistila, jak se zdraví. Kredit jí to už nevylepšilo.
Hned potom jsme si zabouchli dveře a uvnitř zůstal klíč od apartmánu.
Velmi krátký odstavec o vyjednávání
Po prima snídani, která mi srovnala žaludek i náladu, jsme si na recepci zajistili otevření dveří a také dostali informaci, že máme kvůli nového pokoji přijít v 15.00. Dávám najevo, že ve tři se mě už nezbaví.
Bazény a koupání
Všechny bazény v areálu působí lákavě, je kolem nich dostatek lehátek se slunečníky. Voda čistá, jak má být. Pro našince je zajímavé sledovat všechny možné plavecké úbory. Vzhledem ke kosmopolitnímu zaměření hotelu, kde se setkávají snad všechny kultury a náboženství, člověka nepřekvapí, že spatří poprvé ženy v burkinách, ale i tak. Je to objevné. Vlastně i restaurace je takový malý Babylon. Všude okolo jedí lidé, kteří se normálně nemají šanci potkat a ve zprávách v televizi obvykle stojí proti sobě. Tady se koupou a jedí společně. Líbí se mi to.
Dnes jsme dali přednost moři a doplatila jsem na zapomenuté boty do vody. Ostrý kámen mi rozřízl plosku pravé nohy a také jsem schytala pár škrábanců na lýtkách. Lukáš donesl promptně vodku od baru, takže jsme ránu čistili po starém způsobu na místě. Alespoň jsme se u toho zasmáli, že vypadáme jako reklama na cestovní pojištění, ale přeci jen nešlo o něco, kvůli čemu by bylo nutné hledat doktora. Bolesti jsem se už po zbytek pobytu nezbavila, sůl a písek totiž nikdy moc nepomáhaly hojení ran.
Faraonova pomsta
Čtvrtý den pobytu už by se – odhadem – mohla dostavit tzv. faraonova nemoc, kterou je Egypt nechvalně známý. Stále jsme ovšem svěží a při chuti jako na začátku. Patrně k tomu přispěla Finlandia vodka dovezená z Prahy, což je jediná věc, kterou máme vedle balených vod v lednici a pravidelně užíváme po jídle ( někdy i před jídlem:). Taky chutná o něco lépe než vodka rozlévaná v baru, ale rozdíl v kvalitě není tak dramatický jako u vína.
Ve výběru jídla se nijak nelimitujeme, v podstatě jsme všechna předsevzetí porušili hned v neděli ráno při příletové snídani. Nabídce se prostě nedá odolat, rovněž mě mrzí nevyzkoušet některé pochutiny, o kterých člověk zatím jen slyšel. Nebo prostě vypadají lákavě. Možná se fakt, že se nám faraon vyhnul, dá připsat i kvalitě hotelu. Voda je na každém kroku dostupná v barelech a balených lahvích, káva a čaj jsou samozřejmě převařené. V tomto bodě si můžeme gratulovat.
Plasty
Je s podivem, kolik plastů na osobu jeden člověk na dovolené spotřebuje. Ve čtyřhvězdičkovém (!) hotelu Aladdin totiž všechny tekutiny nalévají pouze do tradičních plastových kelímků. Horké nápoje dostáváme v bílém nepálivém plastu s logem hotelu.
Za každou snídani, oběd, večeři máme spotřebu kávy a džusu. Ve chvíli, kdy obsluha zahlédne, že se blížíme ke dnu nápoje, okamžitě máme na stole další plastový kelímek. Stoly se tedy pod náporem pohárků jen prohýbají. Jak se ve zdejším kraji třídí a recykluje by mě moc zajímalo.
Nový pokoj
V 15.00 jsme stáli na recepci a dožadovali se řešení naší neutěšené sousedské situace. Dali jsme zřetelně najevo, že se chceme stěhovat a naše neústupnost nám vynesla krásný apartmán poblíž moře s výrazně méně opotřebovaným zařízením, televizí Neptun, ledničkou Zanussi a sprchovým koutem s vyleptaným sklem. A nebyl k němu klíč, ale čip! Upgrade.
Nepřetržitě jsem si gratulovala a radostně balila kufry. Byla to úleva. Náš nový servisman se jmenuje Alaa a není dotěrný, čímž nám dělá radost. Po nastěhování ještě zajdeme za kolegy ze seznamovací schůzky, kteří nám ukazují fotky z Káhiry, pyramid a Luxoru. Vypadá to úžasně a kdybych se v Egyptě ocitla někdy v chladnějším období nebo měla plné zuby moře, určitě chci Karnak a Údolí králů vidět. V našem případě padlo rozhodnutí nikam se nehnat a užívat si jen vody, slunce a nejbližších atrakcí – dvakrát pět hodin v autobuse přeci jen nezní jako dovolená, i kdyby na konci čekal videomapping faraonů na pyramidy😊
Navíc jsme si rezervovali místo na následující večer v mongolské restauraci v areálu Aladdina, kde je požadován formální oděv. Těším se moc.
