Pátek, 17. září
Vzhůru na ostrov!
Další výlet. Vstáváme v 7.00 a v 8.30 máme být připraveni na recepci. Tentokrát vyrážíme na celodenní výlet na ostrov Giftun, který se může pochlubit nádhernou písečnou pláží Orange Bay. Minibus s našimi průvodci přijíždí načas a cesta k přístavu s lodí My Prince Wael zabere opět asi jen 15 minut, musíme po cestě vyzvednout další účastníky zájezdu z hotelu Jungle a Albatros.
Na palubě
Skupina tentokrát čítá asi 20 lidí, většinou Čechů. S některými se již známe ze čtyřkolek. Hlavní vedoucí mluví také dost dobře česky a předává nám hlavní instrukce. Náš den začne na pláži Orange Bay, kde budeme mít 1,5 hodiny pro sebe na rozkoukání, koupání a focení. Pak přijde na řadu oběd na Princi Waelovi, který pro nás připraví posádka lodi. Následně budeme mít dvě asi 40minutové zastávky na šnorchlování v moři pod vedením Egypťana Aliho. Paráda. Fasujeme ploutve a máme možnost si také půjčit šnorchl s brýlemi.
Cesta na Giftun trvá asi 40 minut. Můžeme se po palubě volně pohybovat a velmi toho využíváme. Nejhezčí je ležet na matraci přímo na špici lodi a koukat do moře.
Orange Bay
Zdálky vidím, že se mi ostrov Giftun, resp. jeho pláž, bude moc líbit. Vítají nás krásné loďky jako ze starých časů a je také vidět tyrkysově modré moře, které se směrem ke břehu mění ve světle modravou. Pláž vypadá skutečně jako někde v Karibiku. I když ani tam jsem nikdy nebyla, znám jen z fotek. Podle průvodců máme „bad luck“, protože moře ustoupilo. Na plavání tudíž musíme jít snad 100 metrů vodou po kolena, ale vůbec mi to nevadí. Jemný písek, světlé barvy a spousta slunce stojí za to.
V písku na pláži stojí atrakce pro fotografování, obří prsten a houpačka, u obou se tísní turisté. Složíme tašky a ručníky do přiřazeného sektoru pod přístřešek, kde jsou jakési nevábné pytle na sezení, a jdeme raději hned do vody.
Na moři
Po 90 minutách jsem na loď zamířila jako poslední, protože jsem se nemohla vzdát písku a mělkého moře. Ovšem začal se ozývat hlad, takže pá pá Giftune.
Posádka se snažila a v podpalubí nás čeká vcelku příjemné překvapení. Lodní verze bufetového oběda – smažené kuřátko, rýže, brambory se zeleninou, všelijaké saláty a ovoce. Samozřejmě i čaj, káva či nealko. Ubíráme se také směrem k první zastávce na volném moři, z jehož vln se některým dělají mžitky. Ne že by nám bylo špatně na lodi, ale představa potápění dostala vážné trhliny. Nás ale nemůžou odradit. Chci vidět korály za každou cenu.
Šnorchlování č. 1
Nasadili jsme si ploutve a brýle a šnorchly. První překážkou bylo, že jsem nějak předpokládala, že do vody sejdeme po schůdkách. Omyl. Měli jsme jaksi skočit, což jsem viděla naposledy v televizi u potápěčů s bombou. Samozřejmě se moje tělo v poslední vteřině odmítlo rozloučit s palubou, nějak podivně jsem žbluňkla a praštila se do ruky. Nevadí.
Větší překážkou jsem vlny, které tu a tam zaplaví i šnorchl a vdechnu vodu. To je mnohem horší než upadnutí do moře. Náš vůdce Ali má energii a silný hlas, tudíž skupinku poloutopených šnorchlistů naviguje kolem čehosi, co při pohledu pod vodu konečně také uvidím. Obrovský útvar se vzpíná ze dna moře a osidluje jej nespočet korálů a obletují rybky všech barev. Divoký stav hladiny vůbec neodpovídá té krásné pohodě pod ní. Chtěla bych si to moc užít, ale mám starosti s kyslíkem, vyplivováním vody, přísahám, že přestanu solit. A začnu se modlit. Někteří účastníci to vzdali a už jsou v bezpečí na lodi. My ne, ale cítím, že moje síly jdou rychle ke dnu. Tuto zastávku jsme zkrátili pro nepřízeň vln.
Skok mimo komfortní zónu
Druhá zastávka je na první pohled mírumilovnější. Vlny téměř žádné a voda mělčí. Průvodci nás nejdříve chtějí naladit nabídkou seskoku ze střechy do vody. Je to odhadem 4-5 metrů. Většina účastníků je nadšená a u zábradlí se tvoří zástup skokuchtivých.
Jsem hrůzou bez sebe. Nicméně odmítám představu, že bych tuhle srandu nezvládla. I ti, co vynechali šnorchlování, už naskákali do moře. Včetně Lukáše. Když stojím na zábradlí, je mi jasné, že moje tělo dolů nechce. Po menším fandění a nervovém vypětí jsem nakonec skočila a tím překonala všechna očekávání svá a patrně i ostatních. Samotný akt je o ničem, navíc se mi shrnuly plavky, ale tenhle výkon mám mezi svými TOP 10. Skočila jsem!
Šnorchlování č. 2
Někteří se ke šnorchlování už nevybičují, ale já se opět těším. Seskok z lodi mám natrénovaný, tak šup. Tentokrát to jde lépe, pod vodou je nádherný alternativní svět a mě baví ho pozorovat. Mezi účastníky jsou i zdatní jedinci, kteří se umí potopit vážně hluboko a fotí si ryby a korály. Plaveme pořád dál a Ali nám ukazuje rybičky Nemo alias klauny (podčeleď Amphiprioninae z čeledi Pomacentridae), trnuchy, které se krčí u dna, kolem se míhají havýši, čtverzubci (moji favoriti – takové flegmatické ryby, vypadají, že mají vespod motorek), soltýnky a klipky. Dohromady krásně pestrý průvod ryb.
Ali je nezničitelně dynamický a já nemám kondičku. Začínám mít pocit, že mi vypne tělo. Přeci jen je pohyb x-desítek minut ve vodě docela namáhavý. Lukáš to komentuje, že asi doplaveme do Hurghady. Snažím se dostat ke kruhu, u které se drží jedna holčina neplavkyně. Ali mi sdělí, že jsem si měla vzít life jacket. Kdybych věděla, jak to je náročné, asi to i udělám. Nicméně se začneme vracet a když vidím našeho Prince Waela, tak mi trochu otrne.
Dostat se zpátky do lodi už je v pohodě, oklepu se a je mi jasné, že musím a) zlepšit kondičku + b) zase brzy vidět korálové ryby. Vracíme se do Hurghady. Minibus nás doveze k Aladdinovi a máme nějaký čas se připravit na večeři a odměnit se tak za všechny dnešní výkony😊
Večírek
to be continued