Čtvrtek, 16. září 2021
Svítání
Ráno jsem si přivstala a vydala se na pláž. Se sluncem jsem se minula o hodinu, v září tady vychází už v 5.30. Nicméně procházka podél moře mi udělala radost. Příliš dlouho se ale jít nedá; při brouzdání doleva brzy narazím na uniformovaného muže, který mě posílá zpátky, protože pláž od moře nalevo již přináleží hotelu Titanic Royal. Vpravo po pobřeží zase za chvíli narazím na kamenný val. Každý hotel si své klienty i lehátka a další vybavení pečlivě hlídá.
Pláž ráno
Opouštíme areál hotelu
Venku dnes trochu fouká, což znamená, že je sice stále vedro, ale palmy se slušně ohýbají ve větru, a tušíme, že na moři budou vlny. Stejně jsem si naplánovali návštěvu místního obchodního domu Senzo, a proto nemusíme litovat dopoledne bez koupání v moři.
Senzo je obchodní dům s pevnými cenami, který stojí asi 20 min chůze od Aladdina (pořád rovně a doprava:). Hned po opuštění hotelového komplexu jsme zaznamenali zvýšený zájem řidičů a taxikářů. Projevuje se troubením, máváním, pískáním a voláním hello. Zdvořile jsme odmítali, protože jsem chtěli také udělat pár kroků sami za sebe a trochu poznat okolí.
No, okolí moc zajímavé není. Celou oblast spaluje slunce, vzduch je buď horký, nebo šlehá vítr, všude je písek nebo spíše pískový štěrk. Stavby stojící okolo cesty působí dost nahodile a některé i dost velkolepé budovy jsou prázdné a patrně ani nikdy nesloužily svému účelu. Celkově je to poměrně smutný pohled.
Obchodní dům Senzo
Obchoďák, kde se vše změní. Působí jako oáza pro turisty a movité Egypťany. Hned u vstupní brány procházíme bezpečnostním rámem a ochranka nás přiměje nasadit si po pěti dnech respirátor. Prostranství u vstupu do obchodů působí evropsky a i vnitřní prostory připomínají, řekněme, obchodní dům v pražských Letňanech (nebo Olympii v Brně). Klimatizace, módní značky, žádné vnucování, prostě běžný čtvrteční den strávený po nákupech.
Zkraje si vybíráme stánek s vonnými tyčinkami a olejíčky, kde nakoupíme pár dárků. Zkusím lehce srazit cenu, i když tuším, že v Senzu jsou nastavené pevně. Prodejce se nechá ovlivnit množstvím a upravuje číslo směrem dolů. Platíme kartou. Pak už míříme do místního supermarketu Spinney´s, kam se hodně těším, neboť mě baví sledovat nabídku exotických potravin v jiných krajích.
Spinney´s má šmrnc běžných nákupních center, jenom nabízí širší škálu ovoce (rozhodně větší než Agrabah v Aladdinovi). Ani jsem netušila, kolik druhů může mít mango. Dlouho okukuji koření na váhu a potom vybíráme mezi medy a džemy několik darů. Vyhrávají datlové pamlsky a fíkové džemy. Pro sebe koupím tradiční suvenýr – egyptskou kočku vysokou cca 20 cm. Sošku si vozím z každé země, kterou navštívím.
Vůně Egypta
Lukáš pak ještě zmizí v parfumérii, které se raději vyhýbám, protože nechci moc trápit peněženku. Vrátí se se čtyřmi lahvičkami. Vůně jsou exoticky krásné a velmi trvanlivé, jak se ukáže později; i slavný Ariel potřebuje dvě kola praní, aby egyptskou kvalitu porazil.
Původně jsem se trochu obávala „efektu pražských tramvají“ v horkých egyptských dnech, ale příjemně mě potěšilo, že Arabové používají nádherné vůně, které jsou na olejové bázi, a je radost je mít kolem sebe.
V Čechách jsou nicméně určeny spíše pro zvláštní příležitosti, případně na večer. Jen silné povahy dokážou kolem sebe šířit vůni pohádek tisíce a jedné noci v ranním metru a mezi kolegy v kanceláři. Obzvlášť pravidelně:)
Akvapark podruhé
Jsem poučená z předchozí návštěvy a tudíž odvážnější. Jelikož můžeme jezdit ve dvou, tak se v akvaparku vrháme na další věž a její atrakce. Jízda v tobogánu bez přísunu denního světla mě zas tak nenadchne, ale mohutná skluzavka s prudkým pádem je adrenalinový zážitek, který snesu vícekrát.
V akvaparku asi také patrně dorazíme svou už tak sluncem zničenou kůži. Mohla bych ty opalovací krémy SPF 50+ mít na sobě v centimetrové vrstvě, ale stejně každý večer cítím, jak pod oblečením žhnu. Kolem 16.00 se atrakce v akvaparku zavírají a všichni míří kamsi do útrob svých hotelů. Jdu se také zrelaxovat do apartmánu, zatímco Lukáš uniká opět do fitka.
Mongolská restaurace
Aladdin nabízí kromě restaurace Agrabah, kde se pořádají bufetové snídaně, obědy a večeře, také dvě oddělené restaurace. Jedna je italská a druhá mongolská. Itálii poměrně známe, ale mongolské menu jsme si nechtěli nechat ujít. Požadavek je formálnější oděv, takže jsem se hodili do gala.
Mongolská restaurace se nachází u dvou zdejších bazénů, v prvním patře nad italskou. Sympatické je, že má pouze látkový strop, takže večer tam bylo příjemně. Už při vstupu mi došel význam slova „overdressed“. Okolo bylo jen pár plných stolů se strávníky v lepších bermudách. Přiběhnuvší číšník nás chtěl posadit pod zavěšenou televizi s jakýmsi přenosem sportovního utkání anglické ligy. Ani náhodou!
Vybrali jsme si stůl s výhledem na osvětlené bazény s palmami a zvítězila malinko potměšilá nálada.
Bazén v noci
Obsluha vázla, číšník s menu přišel asi po pěti minutách, na místě jsme si museli vybrat – asijské rolky jako předkrm, hovězí vývar, kuře teryaki a hovězí s houbami po čínsku, obojí s rýží. Mongolsko jako vyšité, ale musím říct, že jídlo bylo moc dobré. S dezertem se za námi nikdo nehnal, restaurace totiž zavírá brány ve 20.30 a patrně doufali, že to vzdáme. Nevzdali. Na stůl jsme dostali misku vanilkové zmrzliny s pokrájeným jablkem. První zmrzlina, před kterou nás před odjezdem varovali – ale co už.
Dezinfekci jsme provedli následně v lobby hotelu vodkou all inclusive s džusem. Večerní program s břišní tanečnicí doladil 100% exotický (a velmi málo mongolský) večer.